Ke studiu sluneční aktivity jsou zapotřebí jiné dalekohledy než ty, které se používají k pozorování noční oblohy. Jedním z takových dalekohledů je vakuový dalekohled. Dráha zachyceného slunečního světla zůstává ve vakuové komoře neporušená.
Když astronomové pozorují hvězdy pomocí optických přístrojů, jsou vděční za každý dopadající foton. Stále větší zrcadla jejich teleskopů mají za úkol zachytit co nejvíce řídkého světla, které k nám putuje ze vzdálených galaxií. Nemusí se obávat žádných vedlejších účinků těchto slabých paprsků.
Je tu však jedna hvězda, pro kterou platí jiná pravidla: Slunce, které zaplavuje naši planetu vysokoenergetickým zářením, díky němuž je zde vůbec možný život. Sluneční astronomové se proto musí vypořádat s přemírou světelných paprsků, z nichž musí pomocí technických triků vyfiltrovat požadované snímky.
Klíčovým problémem je zde teplo. Zachycené světelné paprsky zaostřené čočkami s sebou přinášejí značné množství energie. Tím by se vzduch v běžném dalekohledu ohřál a stoupal. Protože index lomu vzduchu se mění s jeho teplotou, procházející světelný paprsek by byl vychýlen turbulencí uvnitř zařízení. Pořízený snímek by byl rozmazaný a neměl by již žádnou vypovídací hodnotu.
Aby se tomuto efektu zabránilo, byl pro pozorování Slunce vyvinut vakuový věžový dalekohled (VTT). Jedním z těchto dalekohledů je VTT Kiepenheuerova institutu pro sluneční fyziku (se sídlem ve Freiburgu) na Tenerife. Protože musí být co nejdále od turbulentních vrstev vzduchu nad zemí zahřátých sluncem, je umístěna v 38 metrů vysoké věži. Aby se ještě více minimalizoval pohyb okolního vzduchu, je věž natřena zářivě bílou barvou. To znamená, že sám absorbuje co nejméně tepelného záření.
Sluneční světlo zachycují dvě otočná zrcadla na střeše věže. Směřují světlo do svisle umístěné trubky, v níž je umístěn dalekohled. Tato komora je dlouhá 21 metrů a má průměr 1,80 metru. Po každoroční údržbě je komora evakuovaná na úroveň vakua menší než 0,5 milibarů pokaždé pomocí dvou vakuových vývěv zapojených do série.
Díky délce komory je ohnisko dalekohledu ve vakuu. Pronikající tepelné záření zde nemůže vytvářet žádné turbulence vzduchu, což vylučuje vznik optických pruhů v důsledku ohřevu. Astronomové využívají VTT mimo jiné k pořizování detailních snímků slunečních skvrn. Jejich činnost má přímý vliv na magnetické pole Země. Mimo jiné mohou také ovlivňovat funkci elektrických přístrojů a zařízení.

Dobrý výhled na slunce
Vakuum umožňuje přesné pozorování
Jaký vliv mají sluneční skvrny na náš každodenní život?
Kromě světla vysílá Slunce do vesmíru také neustálý proud nabitých částic. Tento "sluneční vítr" se neustále střetává se zemským magnetickým polem a naštěstí je jím odrážen. V opačném případě by tato částicová bouře zasáhla zemský povrch a zničila by zde veškerý život. Sluneční vítr však není vždy stejně silný. Na jeho vznik má vliv magnetické pole Slunce. Jeho výkyvy vedou k tomu, že každých jedenáct let se na povrchu Slunce vytvoří obzvláště velké množství slunečních skvrn. Zesilují sluneční vítr další emisí částic, které mohou přerůst ve "sluneční bouře". 13. března 1989 jedna taková bouře během 90 sekund ochromila elektrickou síť kanadské provincie Quebec a způsobila škody za více než miliardu dolarů.
Kromě světla vysílá Slunce do vesmíru také neustálý proud nabitých částic. Tento "sluneční vítr" se neustále střetává se zemským magnetickým polem a naštěstí je jím odrážen. V opačném případě by tato částicová bouře zasáhla zemský povrch a zničila by zde veškerý život. Sluneční vítr však není vždy stejně silný. Na jeho vznik má vliv magnetické pole Slunce. Jeho výkyvy vedou k tomu, že každých jedenáct let se na povrchu Slunce vytvoří obzvláště velké množství slunečních skvrn. Zesilují sluneční vítr další emisí částic, které mohou přerůst ve "sluneční bouře". 13. března 1989 jedna taková bouře během 90 sekund ochromila elektrickou síť kanadské provincie Quebec a způsobila škody za více než miliardu dolarů.