Prosím aktualizujte svůj prohlížeč.

Zdá se, že používáte starou verzi prohlížeče Microsoft Edge. Pro co nejlepší zobrazení webové stránky Busch prosím aktualizujte svůj prohlížeč.

Vážení průchodů

Poréznost lze přesně určit pomocí vakua

Některé materiály mají v omezené míře umožňovat průchod plynů nebo kapalin. Jiné materiály zase nesmí být porézní za žádných okolností. Vakuum pomáhá stanovit stupeň poréznosti. BUSCH nabízí vhodné vývěvy pro testovací účely.

Keramické filtry, jako například ty, které jsou používány v chemickém průmyslu, musejí mít přesně stanovený stupeň propustnosti. Ten závisí na velikosti a množství pórů v materiálu. Požadované množství pórů se vytváří spékáním a opalováním. Tentýž postup se používá pro pálené cihly, které lemují ohniště a trouby na pizzu. Optimální poréznost zde činí přibližně 20 procent daného objemu.

Vodík ve válci motoru?

Méně žádoucí jsou póry v betonu, dlaždicích nebo přírodním kameni, zejména venku. Drobné otvory umožňují, aby jimi mohla pronikat voda, která poté v zimě zamrzne a může způsobit prasknutí stavebního materiálu. Praskliny se mohou vytvářet také ve válcích motoru z litého hliníku, pokud je materiál příliš porézní.

V tomto případě to je způsobeno vodíkem: plyn se rozpouští velmi snadno v tekutém hliníku a vytváří v materiálu při ochlazování dutiny. Tomuto efektu lze zabránit nebo ho lze při odlévání minimalizovat za použití vakua.

Přesná lokalizace plynových bublin

Pro zajištění kvality je důležité přesné stanovení poréznosti materiálu. U hliníkové litiny se umístí roztavený kov do malé vakuové komory, ve které je ochlazen. Ve vakuu se plynové bubliny nafouknou na přibližně desetinásobek své původní velikosti a jsou často zřetelně viditelné v řezu. Hustotu a poréznost lze přesně stanovit při započtení vzduchu a vody.

U keramických materiálů a stavebních materiálů jsou podrobeny vakuu, které vysává vzduch z otevřených pórů, také vzorky cihel. Poté do pórů pronikne voda. Rozdíly v hmotnosti následně naznačí stupeň poréznosti. Pro testovací zařízení jsou dostatečné malé vakuové komory.BUSCH nabízí široké spektrum maloobjemových vývěv, z nichž je každá optimální pro různé požadavky.
Jak se dostane vodík do kovu?

V některých kovech se vodík rozpouští jako cukr v čaji. Stupeň rozpustnosti závisí na teplotě. Například 100 gramů tekutého hliníku při teplotě odlévání pohlcuje jeden centimetr krychlový vodíku. V případě studeného kovu se jedná o pouhých 0,05 centimetru krychlových, neboli jednu dvacetinu.

Když se vodík dostane do roztaveného kovu, obvykle pochází z vlhkosti ze vzduchu. Horko při tavení způsobí, že molekuly vodíku ze vzduchu se rozštěpí na vodík a kyslík. Uvolněné atomy vodíku jsou poté pohlceny tekutým kovem. Poté, co vodík při ochlazování ztratí většinu své rozpustnosti, přemění se zpět na plyn.

U hliníku projde touto přeměnou 95 procent roztaveného materiálu, což způsobuje tvorbu bublin uvnitř. Jakmile v materiálu dochází k pnutí, mohou se atomy vodíku v materiálu začít pohybovat a při vzájemném nárazu mohou vytvářet molekuly (2 H do H2). Během tohoto procesu může jejich objem skokově narůstat třeba tisíckrát! Dochází k pnutí v kovu a mohou se začít vytvářet takzvané vodíkové praskliny. Aby vlhkost vzduchu do procesů odlévání nevstupovala, probíhají tyto procesy často v atmosféře inertního plynu nebo ve vakuu.