Prosím aktualizujte svůj prohlížeč.

Zdá se, že používáte starou verzi prohlížeče Microsoft Edge. Pro co nejlepší zobrazení webové stránky Busch prosím aktualizujte svůj prohlížeč.

Křupavé lupínky a lesklé armatury

Vrstvy kovu jsou aplikovány na plast ve vakuu

Od kompozitních fólií pro sprchové hlavice a reflektory, plasty s kovovými povrchy jsou všude. A často jsou vyráběny s pomocí vývěv BUSCH .

Tvrdé, lesklé a hermeticky utěsněné

Aby bramborové lupínky nežlukly a nezvětrávaly, je vnitřní strana většiny pytlíků od brambůrek potažena velmi tenkou vrstvou hliníku. Díky tomu plastovou fólií nemůže pronikat vzduch, vodní pára ani UV záření. A také je díky tomu zachována chuť, jelikož nedochází k jejímu unikání, jako by tomu bylo například u čistě plastových fólií.

A většina z toho, co vypadá jako kov, je ve skutečnosti potažený plast. Nejinak tomu je například u většiny lesklých chromových koupelnových armatur. Kromě toho, že jim je takto dodán atraktivnější vzhled, hlavní rolí kovové vrstvy je vytvářet tvrdý, mechanicky odolný vnější povrch. U jiných produktů se jedná výhradně o zajištění vizuálních vlastností, jako například u fóliovaných zrcadel nebo automobilových světel. V těchto aplikacích musejí povrchy odrážet světlo v daném směru na sto procent.

Fyzikální depozice par nebo pokovování?

Textilní látky a netkané látky mohou být také opatřeny kovovým potahem, jako tomu je například u izolačního materiálu nebo funkčního oblečení. Kromě hliníku je používáno mnoho dalších kovů, jako například titan, železo, zlato a stříbro. To se poté musí odpařit nebo proměnit na ionty, aby ho bylo možné aplikovat na měkké plastové materiály citlivé na teplo. Kovová pára a ionty se mohou usazovat na substrátech v extrémně tenkých vrstvách.

Procesy používané za tímto účelem jsou souhrnně označovány jako fyzikální depozice par (PVD). Do systémů PVD nebo jejich kombinací lze nainstalovat velké množství modelů vývěv BUSCH modely vývěv lze nainstalovat do PVD systémů nebo je s nimi kombinovat. Kovy se odpařují v těchto systémech prostřednictvím tepla, elektronového paprsku nebo laserového paprsku nebo jsou pokovovány prostřednictvím ostřelování ionty argonu a souběžně umisťovány po atomech vedle sebe na cílový předmět. Ve vysokém vakuu lze teploty udržovat na nízké hodnotě, lze zabránit vzájemnému nežádoucímu působení, a jednotlivé vrstvy lze vždy aplikovat rovnoměrně.
Jak fyzikální depozice par (PVD) funguje?

Pomocí fyzikální depozice par (PVD) jsou obrobky opatřovány jednolitým povrchem, obvykle o tloušťce pouhých několik nanometrů až mikrometrů. Kromě kovů jsou jako povlakovací látky používány keramické materiály nebo uhlík – například v podobě grafitu. Obrobek (substrát) a povlakovací materiál se umístí do evakuační komory. V té se pevný povlakovací materiál přemění na plynné skupenství, nebo jak by bylo možné hovorově říci, „vypaří se“.

Toho lze dosáhnout termálně (zahřátím) nebo s pomocí elektronových nebo laserových paprsků. Povlakovací materiál lze přeměnit na plynné skupenství také pomocí atomizace. V tomto procesu je materiál ostřelován ionty z ušlechtilého inertního plynu – obvykle argonu. Ionty plynu jsou urychlovány vysokým elektrickým napětím do takové míry, že likvidují jednotlivé atomy při zásahu materiálu.

Plynný povlakovací materiál je poté směřován na cílový předmět, na kterém dochází k usazování částic. Ty nicméně nezůstanou v místě, do kterého narazí, ale pohybují se po povrchu, aby si vyhledaly místo s mimořádně vysokou vazebnou energií. To vytváří velmi jednolité vrstvy, které dokonale napodobují obrys původního povrchu.