Nitridy s individuálním zbarvením
Vrtáky dnes již často nevypadají jako ocel, protože jejich hroty se třpytí exotickými barvami. Tato vizuální rozmanitost je nicméně méně o estetickém dojmu a více o tvrdosti. Vrtací bity jsou potaženy vrstvou tvrdého materiálu. Obecně se jedná o kovový nitrid, přičemž každý materiál má svoji vlastní speciální barvu: nitrid titaničitý září jako zlato, světle žlutá nitridu zirkoničitého připomíná barvu limonády, a sloučenina chromu a hliníku má stylové modré provedení.Tyto povrchové úpravy se nacházejí také na dalších nástrojích a strojních součástech, které podléhají vysokému stupni opotřebení. Kromě barvy mají jednotlivé povlakovací materiály každý své vlastní speciální vlastnosti s ohledem na tvrdost, teplotní odolnost, koeficient tření a možnou tloušťku povlakování, která se obvykle pohybuje v řádu několika mikrometrů. Výběr povrchové úpravy závisí na typu použití. Světle žlutý odstín nitridu zirkoničitého se například používá ve výrobě hliníkových slitin.
Ionizovaný odtok plynu
Tvrdé povlaky se obvykle nanášejí vakuovým obloukem, což je podtyp fyzikální depozice par (PVD). Vakuový oblouk je elektrický oblouk, tj. vysoce ionizovaný odtok plynu, který vytváří požadovaný materiál odpařováním samotné katody.Katoda se skládá ze základního povlakovacího kovu, anoda je substrát – tj. nástroj, na který se má povlakování provést. Ve vakuové komoře katoda „shoří“, aby se vytvořilo ionizované plazma, které je přitahováno k anodě. Zvenku je přiváděn čistý dusík pro nitridaci kovu. Výsledný materiál se ukládá do tenkých a pevně přilnavých vrstev. Vysoké vakuum zajišťuje, že proces může probíhat při relativně nízkých teplotách okolo 400 stupňů Celsia, a že na povrchovou úpravu nebudou působit jiné látky. Optimální vakuový systém pro tento proces lze sestavit ze širokého spektra BUSCH BUSCH.